Beseda - RNDr., Mgr. Martin Hrubeš

Ekumenická bohoslužba za krajinu

Praha - Sedlec

27. 5. 2017, 15:00 h.

Beseda po bohoslužbě o vztahu člověka a stvoření

Název besedy: Buď služebníkem všech

V této úvaze vycházím ze tří myšlenek či zdrojů inspirace:

První je slavná studie německého sociologa Maxe Webera z roku 1905 (Protestantská etika a duch kapitalismu), resp. její pozdější reflexe. Weber přišel s teorií, že u zrodu euroamerického kapitalismu (a demokratického politického systému) stojí reformace a protestantismus. Jako sociolog vysledoval, že křesťané hlásící se k reformaci a protestantismu se soustředili na pracovitost a zároveň skromnost v osobních potřebách. Tím byl, zjednodušeně řečeno, vytvořen základ pro ekonomický rozvoj a hromadění bohatství, které mnohé protestantské kruhy dříve vnímaly - a některé dosud vnímají - jako požehnání od Boha. Když se postupně stávala aktuální ochrana životního prostředí, rozšířili někteří (ateističtí) environmentalisté Weberovu teorii o interpretaci, že křesťanství nachází pro rabování přírodních zdrojů a devastaci prostředí pro blaho člověka odůvodnění v biblické zprávě o stvoření, kde Bůh člověku žehná slovy „podmaňte si zemi" (Gn 1,26; 28). Člověk tak dostal volnou ruku při nakládání s přírodou. Důsledkem Božího příkazu z knihy Genesis je současný katastrofální stav životního prostředí, za což nese odpovědnost euroamerická civilizace, zejména ty její části, kde převažují nekatolické tradice.

Druhým zdrojem je kniha Hany Librové Pestří a zelení (1994). Při svých sociologických výzkumech skupin a jednotlivců, kteří se chovají ohleduplně k přírodě a životnímu prostředí, autorka tehdy zjistila, že je mezi nimi zastoupeno nápadně málo aktivních křesťanů, méně než odpovídá průměru ve společnosti. Uvažuje, proč tomu tak je, a dochází k závěru, že křesťanství neobsahuje žádný důraz směřující k ochraně stvoření/přírody, ba spíš naopak - Bůh dává zemi a ostatní stvoření člověku bez omezení do užívání. Od vydání knihy uplynulo víc než dvacet let a myslím, že se situace změnila. Mnozí křesťané, kteří se snaží žít energeticky úsporně a ohleduplně vůči přírodě a životnímu prostředí, však k tomuto postoji docházejí spíš vlivem celospolečenských trendů a je to více výraz jejich občanské či lidské odpovědnosti, než reflexe křesťanské víry.

Třetím zdrojem inspirace je vynikající exegetická studie Jana Hellera Člověk - pastýř stvoření (1995), které předchází mnohem stručnější, ale více environmentálně zaměřená črta Pastýř a lovec jako dva typy lidských postojů (1992). Jan Heller se o ekologii živě zajímal a s ekology se při různých příležitostech setkával. Text Pastýř a lovec ovšem vyšel ve zcela okrajovém periodiku, které četl jen úzký okruh lidí (a které již zaniklo), ačkoli představuje podle mého názoru jedinečný teologický základ pro sblížení ekologie a teologie na společném principu ochrany života. Rovněž vyvrací výše uvedenou interpretaci křesťanství podle Maxe Webera a následovníků.

Teď k vlastnímu tématu této besedy

Napřed přečtu zmiňovaný biblický text z Gn 1,26-28:

26. Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. 27. I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je. 28. A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.

Slovesa panovat a podmanit mají v hebrejském originále podobně silný význam jako v českém překladu. Panovat se jinde v SZ užívá pro krále - jde o absolutní vládu, třebaže je na různých místech spojována s moudrostí. Podmanit znamená násilím podřídit, podrobit, někdy se používá i ve významu znásilnit. Zde tedy náznaky slušného zacházení se zemí a přírodou budeme těžko hledat. Navíc je vláda a podmanění uvozeno „požehnal jim Bůh" slovy: ..., takže nekompromisní nadvláda je i s Božím požehnáním. Text pochopitelně není nabádáním k ničení životního prostředí, to je uvažování starověkému člověku naprosto cizí. Směřuje ke zbavení země božského uctívání, k zabránění člověku, aby jí vzdával božské pocty, přinášel oběti atd. - zkrátka, jak se říká, demýtizace země. Nicméně v doslovném čtení, jak k textu přistupuje většina lidí, je vydání země a přírody na pospas člověku s požehnáním od Boha jednoznačné.

Druhý biblický text je z Mk 10,42-44

42. Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. 43. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 44. a kdo chce být mezi vámi první, buď služebníkem všech.

Ježíš tu nově nastavuje vztahy mezi lidmi. Učedníci už se mezi sebou hádali o nejvyšší pozice v Ježíšově království Izrael, ale on říká, že v jeho království to bude jinak. „Vládnout" druhým službou, ne útlakem a povyšováním.

Pro vytvoření vztahu mezi oběma texty si dovolím použít výrokové schéma z kázání na hoře, kde Ježíš zdůrazňuje, že nepřišel rušit Zákon a Proroky (Mt 5-7). Napřed takto upravím slova z Markova evangelia: Slyšeli jste, že bylo řečeno (starým): Vládněte mocí a útlakem - ale já vám pravím: Kdo chce vládnout, ať je služebníkem všech. Zde se jedná pouze o vztahy v lidské společnosti. Domnívám se však, že pro nastavení nového vztahu člověka (křesťana) vůči stvoření můžeme působení textu rozšířit.

Chtěl bych proto texty z Gn 1,26-28 a z Mk 10,42-44 postavit vedle sebe ve stejném výrokovém schématu: Slyšeli jste, že bylo řečeno starým: Podmaňte si zemi a panujte nad vším stvořením, ale já vám pravím: Buď služebníkem všech. Tím se křesťané staví do evangelijního, chcete-li kristovského, vztahu ke stvoření. Namísto necitelného využívání, znečišťování a zabíjení - panování a podmanění - buď služebníkem všeho stvoření.

To je pro křesťany východisko, na němž by mohli nově založit svůj vztah ke stvoření - k živé i neživé přírodě. Vztah bezprostřední, plný úcty a ohleduplnosti, a přitom prostý zbožňování.

RNDr., Mgr. Martin Hrubeš

HELLER, J. Pastýř a lovec jako dva typy lidských postojů. Přednáška na jednání Společnosti pro trvale udržitelné žití, Praha, prosinec 1992

NDU z.s.,
2017-05-27
přečteno 968x

[Zpět]