Žalm 24

Žalm 24 - Hospodinova je země, se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.

Když jsem přemýšlel na tímto žalmistovým zvoláním, tak se ve mně mísily jakoby dvojí emoce. Na jedné straně radost, úžas, na straně druhé bolest a hrůza. Je to proto, protože toto jeho zvolání, alespoň v našem českém jazyce, lze chápat dvěma různými pohledy. Řekneme-li, že země je Hospodinova, pak nás pravděpodobně na prvním místě napadne vlastnictví - asi tak jako že tohle auto patří Karlovi - tak je to tedy Karlovo auto a tuhle zahradu vlastní Marcela, tak je to Marcelina zahrada. To je pravděpodobně to nejrychlejší chápání. „Hospodinova je země" však nemusíme chápat jen jako vyjádření vlastnictví, ale vyjádření autorství - jako když povíte, že je to Rembrandtův obraz, a tím nechcete říci, že je na něm Rembrandt vyobrazen, ani že ho vlastní, ale je právě jeho autorem.

Toto druhé pochopení žalmistova zvolání mne přivedlo k těm prvně zmíněným pocitům - k úžasu, radosti. Když přemýšlím nad tím, jak věci okolo nás fungují, tak nestačím zírat. Mohli bychom se bavit o fyzikálních zákonech, o přírodních zákonitostech, o mikrosvětě, o galaxiích... o mnoha věcech - a nestačili bychom žasnout. Stále je tolik věcí, které objevujeme - o kterých jsme neměli do nedávna ani ponětí, které výborně fungují - samy po staletí, tisíciletí. Nedávno jsem viděl dokument, ve kterém bylo popsáno, jak některé květy komunikují s hmyzem, aby do nich vstoupil. Jsou negativně nabity, zatímco hmyz je nabit pozitivně a hmyz tak pozná: „Tady je pro mě něco připraveno". Když pak hmyz do květu vstoupí, pak se náboje vyruší a další včelka nebo čmelák tak pozná - tady už někdo byl, tam pro mě nic není. Není to úžasné? Když jsem byl tento týden ráno na rybách, měli byste slyšet ten koncert slavíků, drozdů, budníčků a jiných opeřenců. Člověk jen žasne a snaží se v tom ptačím rámusu rozpoznat známé hlasy. Jak je to všechno kolem nás teď na jaře pestré - svěží. Když nám teď v květnu na zahradě odkvetla třešeň, trávník pod ní byl celý bílý. Není to až plýtvání krásou, když ty okvětní lístky padnou na zem a nakonec skončí někde v kompostu?A mohl bych pokračovat a určitě by každý z nás našel nějakou věc, která ho ve světě překvapuje a fascinuje. Je to jako když stojíte před nějakým nádherným dílem, a říkáte jen waaau. Jako když posloucháte nádhernou melodii, vidíte zajímavý obraz, nebo stavbu, cítíte nějakou lákavou vůni, ochutnáváte nějaké výborné jídlo a říkáte si - ten skladatel, malíř architekt nebo i kuchař - to opravdu umí a je nádhera být u toho. Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že to všechno, co kolem nás vidíte, vzniklo nějak samo o sobě, ale já jsem přesvědčen, že to autora má - že v tom má prsty Hospodin. Ale ať věříme v Boha anebo ne - nenechme si tuto fascinaci světem okolo nás vzít. My, co jsme Hospodina poznali, to máme možná v něčem jednodušší - protože nemusíme být jen fascinováni tím okolo nás, ale můžeme být i vděčni tomu, který nás pozval být toho součástí a zakoušet tuhle nádheru. A víme také, proč toto můžeme zakoušet - protože Bůh je láska.

Na straně druhé však nás mohou přepadat i ty druhé emoce - bolest, zármutek i hrůza a to především ty, kteří uvěřili, že za tím úžasným má prsty Hospodin. Jistě, nad stavem dnešního světa (a můžeme myslet na věci přírodní i mezilidské) nás tyto emoce mohou pohltit, ať s Bohem ve svém životě počítáme či ne. Avšak ten, kdo uvěřil v Hospodina, slyší v žalmistově zvolání Hospodinova je země i to, že to Hospodinu patří. Jako když vám Karel půjčí svoje auto a nebo Marcela pronajme svou zahradu a stav zapůjčených věcí ve vašem spravování nevzkvétá, ba právě naopak. Pokud věc nemá vlastníka - pak si s ní mohu dělat, co chci, a pokud se něco pokazí, pak se před nikým zodpovídat nemusím. Pokud však je mi něco jen propůjčeno, pak ze sebe tuto zodpovědnost před vlastníkem nemohu setřást. Vina padá na mne. Díváme-li se okolo sebe na zemi, která nám byla svěřena, pak často opravdu zakoušíme zármutek a bolest. Na světě dochází k vymírání mnoha druhů živočichů i rostlin, protože mizí jejich životní prostředí - ať přímým vlivem člověka a nebo klimatickými změnami. Dochází k různým haváriím a nebo kalamitám. Známe to i z našich končin. Stačí pomyslet na to, jak vám je, když vidíte mrtvý les - obrovské plochy mrtvých stromů, tak jak to dnes zakoušíme s kůrovcem. Brečelo i moje rybářské srdce při pohledu na obrázky Bečvy loni na podzim. Myslím, že nejen rybáře tato havárie zarmoutila, srdce všech, kteří to viděli, se sevřelo. A mohli bychom pokračovat, co všechno není dobré při pohledu okolo nás. Smutek a možná i hrůza - protože tato země je Hospodinova - nám byla jen svěřena, abychom ji obdělávali a chránili, jak říká Bible. I proto se tu setkáváme, abychom si uvědomovali, že nám to, co okolo sebe vidíme, bylo jen svěřeno, že jsme správci, a často nedobrými správci. A jako křesťané musíme vyznat, že i naší vinou je svět takový, jaký je. Nelze jen vinu svalovat na druhé - obviňovat ty, kteří mají moc - politickou ekonomickou, je třeba vyznat: i já mohu za to, že věci okolo mne nejsou takové, jaké by měly být.

Tak tedy úžas a hrůza, radost a bolest vyplývají z toho, že je Hospodinova země. To jedno může vyplývat z původu toho okolo nás, z toho, že Hospodin je stvořitelem toho všeho, to druhé může vyplývat z toho, kam podle Bible země směřuje, k tomu že Hospodin s každým z nás bude srovnávat účty a ty nejsou, když se podíváme okolo sebe, v dobrém stavu. Jsem rád, že Bible nabízí i řešení. I Žalm 24 hovoří, že nejen země je Hospodinova, ale i ti, kteří na ní bydlí. Řešení problému země je totiž v lidech. V jejich vztahu s Bohem. I tady je možné to chápat ve dvojím smyslu - To, že je naším autorem, ale i to, že je naším vlastníkem. Tomu prvnímu však jako lidé často nevěříme, a to druhé odmítáme. Chceme být sami svoji a myslíme si, že dobře víme, co je dobré a zlé. Kdysi jsme s dětmi na dětském klubu probírali fyzikální zákony a bavili se o gravitaci - na otázku, zda by děti zrušily gravitaci, kdyby to bylo možné - tak všechny říkaly ANO - nebyla by rozbitá kolena, nebyly by pády, mohli bychom létat.... viděly samá pozitiva nad gravitací, na kterou někdy opravdu nadáváme. Když jsem však došli k tomu, co by to opravdu znamenalo a jak by to vypadalo, kdyby po zrušení gravitace šly děti na záchod, tak všechny byly rády, že tu gravitaci máme. Někdy jsme i my jako ty děti Věci bereme do svých rukou a snažíme se věci vylepšit, tak jak si my myslíme, že by to bylo nejlepší, jak bychom si přáli my - a nakonec jsou konce horší než počátky. Řešením problémů světa okolo nás není to, že na místo protěžování člověka na úkor přírody začneme protěžovat přírodu na úkor člověka. Řešením je smíření. Smíření s Bohem - s lidmi, se sebou samým a nakonec i s celým Božím stvořením. Díky Bohu, že tato cesta je v Ježíši otevřená.

22. 5. 2021, Ekumenická bohoslužba za krajinu, Miloš Hejzlar

NDU z.s.,
2022-01-22
přečteno 397x

[Zpět]