Úvodní slovo Jiřího Nečase k diskusi po bohoslužbě za krajinu

24. května 2008 na Sedleckých skalách.

Sešli jsme se k bohoslužbě za krajinu. Připomínáme si na jedné straně vděčnost za ni, na druhé straně i odpovědnost. Podtextem dnešního setkání je skutečnost, že existují vážně míněné záměry zdejší krásnou krajinu výrazně narušit. Mluví se o dvou variantách severního dálničního obchvatu Prahy. Tedy o nutnosti volby mezi dvěma zly. Asi většina z nás považuje za menší zlo variantu severnější, která by vedla skutečně mimo Prahu. Avšak ani ta by nebyla bez tragických důsledků pro krajinu. Otázka, která při tom nutně přichází na mysl, je: proč volit mezi dvěma zly? Proč nevolit dobro?

Krajina je úžasným příkladem spolupráce mezi Bohem a člověkem. To odpovídá základnímu biblickému poslání člověka, stvořeného k Božímu obrazu. Jenže spolupráce vyžaduje souzvuk, porozumění a citlivost. Dnešní člověk se však cítí pánem a Boha odmítá. A citlivost pro potřeby stvoření ztrácí. To není nějaká dogmatická fráze, k tomuto závěru zcela nenábožensky dochází např. Konrad Lorenz ve svých Osmi smrtelných hříších. Dnešní technicky zdatný člověk často, místo aby své schopnosti a možnosti uplatnil ve prospěch dobra, je vkládá do násilí – do násilí vůči druhým lidem i vůči přírodě, vůči živé, jak smutně v poslední době jasně ukázalo trapné, bezohledné kácení mnoha alejí, tak i vůči té neživé, před jehož jedním chystaným projevem teď stojíme v naději, že se podaří mu zabránit.

Člověk dnes o přírodě hodně ví, avšak ve svém slepém sobectví a bezohlednosti si počíná, jako by o globálních zákonech přírody nevěděl nic. Nekontrolovaný růst automobilismu je toho dokladem. A tím, jak se člověk více a více a rychleji a rychleji přemisťuje, si vlastně Zemi nesmírně zmenšuje.

Když jsem byl ještě student, rád jsem chodíval či na kole jezdíval do staroboleslavských lesů. Patřívala k tomu i návštěva lesní hospůdky U čtyř kamenů. Pak přišly stavební stroje, kouzlo lesa zmizelo, ze Čtyř kamenů zbyl nějaký čas jen volně stojící sporák, a pak už ani ten ne, a vznikla tam široká a hlučná R10. Nedaleko někdejších útulných do lesa zakomponovaných Čtyř kamenů je stejnojmenný motorest. Jméno zůstalo, charakter nikoli. Příroda blízko Prahy byla pokažena proto, aby se lidé dostali rychleji do přírody dále od Prahy, třeba do Jizerských hor. Možná se to někomu může zdát demagogicky zjednodušující úvaha, ale ono to s tím naším lidským šíleným jezděním je tak.

Země má omezené možnosti. A třeba Bengálcům patří stejné právo jako nám brát si z tohoto jejího limitovaného bohatství. Jenže ona Země už teď úpí pod našimi nároky. Je třeba změnit vzorce myšlení a jednání. Prospěje to Zemi, krajině, prospěje to však především všem nám, lidem euroamerické civilizace, když přeorientujeme své hodnotové systémy – v tom smyslu, jak učí Ježíš, nebo, chcete-li, jak zcela nenáboženským způsobem ukázal v minulém desetiletí Josef Vavroušek.

NDU z.s.,
2008-05-27
přečteno 2809x

[Zpět]